Bedla červenající

19. března 2008 v 23:38 |  Houby
Bedla červenající
NázevBedla červenající
Latinský názevLepiota rhacodes
SynonymaMakrolepiota rhacodes
Měsíce růstuVII-X (někdy i XI, nejvíce IX)
PopisKlobouk je široký 60-160 mm, nejdříve téměř kulovitý, později klenutý až plochý s malým hrbolkem ve středu. Velké šupiny (u mladých plodnic bledě hnědé, u starších tmavohnědé) jsou uspořádány soustředně. Hrbolek uprostřed klobouku je tmavší.
Lupeny jsou vysoké 12-16 mm, od třeně odsedlé, husté, tenké, bělavé, po poranění červenající.
Třeň je vysoký 80-180 mm a tlustý 8-12 mm, hladký, bělavý, později okrově hnědavý, dole ztluštělý až do kulovité hlízy, snadlo vylomitelný z klobouku. Posuvný prsten je vatovitě jemný.
Dužnina je bílá až bělavá, voňavá, jemná a chutná. Na vzduchu rychle žloutne, červená a později hnědne, stejně jako celý povrch plodnice po otlačení.
Výtrusy jsou velké 9-12 x 6-7 um, hladké, elipsoidní, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý.
RosteV listnatých i jehličnatých lesích, ale také v zahradách a parcích, většinou pod listnatými stromy.
VyužitíJe to velmi dobrá jedlá houba. Chutné jsou zejména klobouky připravené na tuku sypané kmínem nebo obalované v mouce či jako řízky. Třeně jsou tuhé, ale dají se upotřebit do polévek (čerstvé i sušené) nebo semleté na houbový prášek.
Možnost záměnyV zahradách, parcích a na kompostech roste ojediněle blízce příbuzná bedla zahradní (Lepiota hortensis), která má hnědou hlízu a je údajně jedovatá. Je patrně totožná s bedlou jedovatou (Lepiota venenosa), popsanou ve Francii. Bedle červenající se červenáním trochu podobá žampión lesní (Agaricus sylvaticus), krerý má však svoji charkteristickou vůni. Bedla vysoká (Lepiota procera) se od bedly červenající liší tím, že její dužnina vůbec nečervená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama