Loch Ness

27. února 2008 v 11:54 |  Záhady naší planety
Loch Ness
Přízrak z jezera Loch-Ness
A přece tu je!
(Napsal Jaroslav Chváta)l
A přece tu je ! Těmito velmi symbolickými slovy je mnohými badatelskými skupinami a nadšenci z celého světa obhajován tvor, který se zasloužil o jednu z nejpopulárnějších kryptozoologických hádanek na světě. Je jím známá Lochneská obluda. Pojďme tedy společně poodhalit některá zajímavá fakta tohoto dnes již notoricky známého záhadologického fenoménu.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
O jezeře Loch - Ness
Pojďme se tedy nejdříve blíže podívat na místo odkud Lochneská příšera pochází. Snad každý trochu informovanější člověk ví, že její pojmenovaní je odvozené od jezera Loch - Ness. Toto jezero je největším ze tří, které se nachází v oblasti Velké Rokle, která se na severu Skotska táhne od Fort Wiliam k městu Inverness. Uvedená vodní plocha je zhruba 23 kilometrů dlouhá a v průměru měří na šířku okolo 1 kilometru s hloubkou 600 metrů. Do jezera vtéká šest velkých řek a tak je jezero bohatě zásobováno sladkou vodou.
Velká Rokle je vlastně starý geologický zlom, který se tvořil někdy před 400 miliony lety a v této souvislosti je zajímavé zjištění, že jezerní Nesská oblast je dodnes slušně seismicky aktivní. Jsou zde registrovány v průměru tak tři zemětřesení za století o intenzitě asi 4 stupňů Richterovi stupnice s epicentry pravidelně okolo měst Lochend a Dochgarroch.
Samotné jezero Loch-Ness je staré asi 10000 let a jeho vznik se datuje do období konce poslední doby ledové. V tuto dobu Velkou Rokli vyplňoval mohutný ledovec, který se táhl až k Moray Firth.
Celkový pohled na jezero Loch-Ness
Netvor z jezera Loch-Ness se představuje
Asi žádná země na světě se nemůže pochlubit s tak populární a notoricky známou záhadou či legendou jakou má Skotsko. Nebudeme vůbec přehánět, když povíme, že se tato legenda stala doslova národním koloritem této země a místní lidé jsou na ní jak se patří hrdí. A myslím, že nebude vůbec odvážné tvrdit, že se velkou měrou zasloužila i o patřičný turistický zájem. Je na místě říci, že žádná jiná záhadná událost (snad s výjimkou případu Tunguzského meteoritu) nepřitáhla takovou pozornost vědeckého světa. Ten v tomto případě investoval i dost slušné finanční prostředky na získání důkazů o tom, jestli je tvrzení o existenci tohoto tvora oprávněné či nikoliv.
Tradice Lochneské příšery není žádná módní novodobá záležitost. Nahlédneme-li do historických pramenů, zjistíme, že zmínky o přítomnosti podivného zvířete přebývající uvnitř jezera sahají až do 16. století. Nicméně novodobou expanzi hlášení zahájil článek pod titulkem "Divné představení na jezeře Loch-Ness", který byl zveřejněn jedním novinářem ve městě Inverness v novinách "Rychlý Posel". Zpráva popisuje podivného tvora , který se převaloval na hladině jezera a občas se potopil hluboko do vody. Zvíře mělo podivně dlouhý hadovitý krk, zavalitý rybí trup barvy hnědošedé opatřený dlouhými ploutvemi. Tato zpráva vzbudila obrovský mediální i společenský zájem. Doslova davy lidí se hrnuly k jezeru se snahou uvidět a zadokumentovat podivné zvíře. Bohužel úměrně s tím, na světlo světa pronikaly falešné zprávy někdy až doslova fantasmagorického charakteru. Tyto aktivity pochopitelně velmi poškodili důvěryhodnost celé záležitosti.
Velmi známé foto siluety podivného tvora z roku 1956
Přesto však vznikaly stále nové a nové snímky zvířete. Některé byly více jiné zase méně zdařilé. Tak se objevil dokonce i filmový záznam. Zasloužil se o něj soukromý badatel Tim Dinsdale v dubnu 1960. Na filmu je na jezerní hladině vidět podivný poměrně dost nezřetelný plovoucí předmět. Bohužel jeho rysy jsou tak nezřetelné, že nelze s jistotou říci zda se skutečně jedná o legendární Nessii. Skeptici tvrdí, že na filmu je patrná malá loď jiní jsou zase skálopevně přesvědčeni, že jde o živého tvora. Bohužel jasno do případu nevnesly ani následné odborné expertízy filmu. Můžeme se tedy pouze dohadovat a možná...pravdu ví snad sám Tim Dinsdale.
Ale nejsou to pouze nadšení badatelé, kteří se pohybují ve vodách jezera s nadějí na unikátní záběr či foto. Vědecký svět v tomto případě vůbec nezůstává pozadu. A tak jména jako Dr. Robert Rines, prof. Roy Mackal, Dr. Denys Tuckerová s manželem prof. Gordonem Tuckerem jsou jen některými, kteří doslova roky tráví hledáním faktických prostředků "pro a proti". Je zajímavé, že mnozí z nich zažili v blízkosti jezera zažili velmi podivné příhody.
Expedice
Jedna z prvních opravdových expedic, která se intenzivně po řadu dní snažila zmapovat pohyb legendárního zvířete byla výprava soukromého badatele O´Connora, který sám celou akci financoval. Byl jedním z prvních, který získal velmi cenné praktické zkušenosti. Pochopil, že jedna věc jsou teoretické úvahy a hypotézy u hrnku kafe a druhou věcí jsou dny a noci strávené uprostřed rozlehlé vodní masy s pozornosti a nervy vybičovanými do krajnosti. Nezměrné úsilí a nadšení tohoto obdivuhodného člověka byly nakonec korunovány úspěchem. Již několikrát chtěl O´Connor expedici ukončit, ale pořád mu nějaký vnitřní hlas našeptával, že má vydržet. Proto stále dokola přesvědčoval ostatní členy , aby na jezeře ještě vydrželi. To ráno bylo chladné a ponuré. Nad hladinou se nacházela souvislá hustá masa mlhy, takže dohlednost byla prakticky nulová. O´Connor byl rozhodnutý. Jakmile se mlha rozpustí přirazí ke břehu - bude konec. Najednou však zpozorněl. Do kakofonie zvuků šplouchajících narážejících vln na trup loni se vloudilo něco co vůbec nezapadalo do rámce klasické přirozené vodní symfonie. A nyní zase. Onen podivný zvuk nejvíce připomínal plácnutí do vody. Jako by nějaká obrovská ruka plácla do vodní hladiny asi 200 metrů na pravoboku od lodi. Poplach !!! Během několika okamžiků byla posádka na nohou. O´Connor tušil senzaci. S neomylným instinktem hnal loď za neustále se opakujícím zvukem, který sloužil jako hlavní navigace. Všichni proklínali neprostupnou mlhu. Navigační zařízení již byla několik dní v poruchovém stavu. Byla to šílená honička. "Buďto ona nebo my" říkal si v duchu O´Connor. Zase to tajemné plácnutí, daleko zřetelnější a několik velkých vln narazilo na trup lodi. Ano, to musí být Ona. Ty vlny nemohly vzniknout sami od sebe, uvažuje O´Connor. Pak to přišlo. Jakoby mávnutím kouzelným proutkem se na pár okamžiků masa mlhy rozestoupila a tak mohli všichni vidět asi 80 metrů na pravoboku od lodi plavat nad hladinou dlouhý temný předmět, který nápadně připomínal hřbet nějakého velkého zvířete. Rychle fotoaparáty a udělat alespoň pár snímků. Podařilo se. V těchto chvílích vodní hladinu rozrazil další zvuk. Jakési syčení, jakoby z nějakého obrovského podvodního ventilu počala unikát pára. Souběžně s tímto zvukem se onen podivný podlouhlý tmavý předmět navždy ponořil pod hladinu. Až do večera O´Connor ještě brázdil se svou posádkou hladinu jezera. A poté když s večerními červánky přirazil ke břehu plný emocí, nadšení a radosti ještě netušil, že jeho snímek se stane legendou. Že bude jedním z hlavních pilířů o který se v budoucnu budou opírat všichni zastánci mýtu Lochneské příšery.
Možná, že byl O´Connor jedním z prvních iniciátorů expedice, rozhodně však nebyl posledním. Na jeho místo přišli jiní jako D.J. Munro, Wetherell, Dr. Peter Baker, David James a další. Přicházeli stále nové a nové zkušenosti, které se pochopitelně předávaly ostatním. Samozřejmě, že i vybavení expedic byla stále kvalitnější.
A tak bylo pouze otázkou času, kdy tato moderní zařízení přinesou překvapující odhalení. Zasloužil se o to především podmořský sonar, který v posledních letech byl hojně využíván hledači bájného zvířete. Odborník na tuto technologii George Edwards presentuje sérii velmi zajímavých snímků pohybující se tepelné anomálie v hlubinách jezera. Tvarem ona tepelná anomálie skutečně nápadně připomíná trup nějakého prehistorického velkého vodního živočicha. Jinými slovy řečeno ve vodě se prostě pohybuje něco velkého tvarem velmi podivného a daleko teplejšího než je okolní vodní masa. Ale ryby a vodní živočichové přece nejsou teplokrevní. Co to tedy je ? Že by další záhada ? Zajímavé na této věci je, že moderní vědecké teorie hovoří o tom, že velcí prehistoričtí plazi byli teplokrevní tvorové a ne studenokrevní jak se donedávna tvrdilo !!
Snímek sonaru zobrazující tepelnou anomálii podezřelého tvaru
Očitá svědectví
Z obrovského množství případů kontaktů svědků s vodním monstrem vyberme pouze některé. Je jich totiž takové množství, že by svým obsahem vytvořily skutečně několik velmi objemných svazků.
Tak 5. ledna 1934 okolo 01.00 hodin se motocyklista vracející se v nočních hodinách hodinách do města Inverness málem srazil s podivným obrovským tvorem, který se za nočního svitu sunul přes silnici aby následně zmizel ve vlnách jezera. Tato událost se stala na severovýchodním břehu jezera. Když podivnou událost pan Grant Abriachan ráno popisoval přátelům byl ještě evidentně v šoku.
Další zajímavou událostí z 5. června 1934, která však nikdy nebyla ve velkém měřítku prezentována je svědectví mladé dívky z oblasti Fort Augustus. Tato dívka byla zaměstnána jako služebná v domě, který se nacházel na břehu jezera Loch-Ness. Toho dne okolo 06.30 hodin ráno se dívka dívala z okna domu na jezerní hladinu, když uviděla, alespoň podle jejího líčení příšerné, velké zvíře s dlouhým krkem jako má žirafa, malou hlavou, barvou kůže jako slon a dvěmi velmi krátkými předními nohami nebo ploutvemi jak brázdí vodní hladinu jezera. Podle výpovědi jejich přátel byla dívka velmi vyděšená.
V roce 1951 pořídil zajímavou fotografii Lachlan Stewart. Tento muž, dřevorubec se 14. července v ranních hodinách pohyboval po břehu jezera společně s jedním přítelem. V jednu chvíli se oba zastavili a upřeně na vodní hladině pozorovaly pohybující se tři tmavé hrby. Díky tomu, že měl u sebe fotoaparát mohl pořídit sérii velmi zajímavých fotografií.
Snímek "tří hrbů" Lachlana Stewarta
Jiné velmi podivné svědectví dokonce přichází od první čistě vědecké expedice vedené univerzitami Oxford a Cambridge!
Existuje však celá řada i novodobých hlášení. Za všechny pak můžeme citovat případ, který se stal 17. června 1998. Bratři Adam a Mark Sutherlandovi a Peter Gillies byli na pěší túře v oblasti jezera. Když sestupovali z kopce směrem k jezeru zastavili se na jednom větším výstupku, aby si odpočinuli. Přitom dalekohledem sledovali jezerní hladinu. Právě při tomto pozorování zahlédli na hladině plavat obrovský předmět asi 300 metrů od břehu ke kterému měli namířeno. Předmět se ve vodě podivně pohyboval a zcela evidentně okolo sebe vytvářel pravidelné vlny. V jednu chvíli skupinka zahlédla dokonce i velký dlouhý ocas, který na pár okamžiků bičoval vodní hladinu.
Další velmi podivný snímek zachycující objekt těsně pod hladinou
Ano, o tomto tajemném opředeném zvířeti bychom mohli hovořit hodiny a hodiny. Přes všechny události a indicie "pro a proti" zůstává hlavní otázka stále nevyřčena. Existuje Lochneská příšera nebo ne ! Nevím. Budoucnost zcela jistě ukáže kdo má pravdu. Dovolte mi závěrem jeden osobní vzkaz. "Pokud skutečně Nessii existuješ, ukaž se nám. Ukaž se ve své celé kráse. Oni si to ti všichni nadšenci a badatelé, kteří tráví celé roky tvým hledáním skutečně zaslouží. Oni ti věří......
Fotografie:
Podobizna:
Mapy:
Lochneska i na známkách:
Zajímavost:
Srandovní obrázky:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michell Michell | 15. března 2008 v 19:26 | Reagovat

Já věřim, že exsistuje...

2 marty marty | 16. března 2008 v 18:49 | Reagovat

No urcite pozri na to foto ved to je fotomontaz....Tam je mala ,, lochneska,, (hracka)ponorena do vody...

3 Marty Marty | 16. března 2008 v 18:52 | Reagovat

otvor si toto :          http://news.nationalgeographic.com/news/2006/03/0309_0603009_loch_ness.html

Photo in the News: Loch Ness Monster Was an Elephant?

March 9, 2006—Throwing a bit of cold water onto the legend of Loch Ness, paleontologist and painter Neil Clark says the monster was perhaps a paddling pachyderm.

Clark noticed similarities in the hump-and-trunk silhouettes of swimming Indian elephants and the serpentine shapes of 1930s Nessie descriptions and photographs, such as the famous 1934 image shown as an inset above.

Why would an elephant be swimming in a chilly Scottish lake? "The reason why we see elephants in Loch Ness is that circuses used to go along the road to Inverness and have a little rest at the side of the loch and allow the animals to go and have a little swim around," Clark told CBS News.

And there's one more wrinkle in this elephantine mystery. In 1933 a circus promoter in the area—acting perhaps on inside information that the monster was really a big top beast—offered a rich reward for Nessie's capture, says Clark, a curator at the Hunterian Museum and Art Gallery in Glasgow.

Clark's theory is published in the current edition of the journal of the Open University Geological Society.

See also: "Loch Ness Sea Monster Fossil a Hoax, Say Scientists."

—Ted Chamberlain

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama